Ahoj, vítejte u mě na stránkách. Jmenuji se Richard Melichar a jsem vášnivý:

- cestovatel. No, cestoval jsem skoro pořád, než jsem se stal poprvé tatínkem. Pak jsem se stal tatínkem podruhé, to už jsem cestoval míň. A když jsem se stal tatínkem potřetí, začal jsem cestovat hlavně prstem po mapě. Ale abych si nevymýšlel, mám procestovanou celou Velkou Británii, kde jsem i nějakou dobu žil. V roce 2018 se mi podařilo projet na motorce Vnější Hebridy, byl to skvělý výlet. Fotky najdete v galerii. Jinak v posledních letech cestuju hlavně na motorce, pokud možno do hor a na opuštěná místa. Mám rád i české pohraničí, místa, kde dřív bylo živo, a kde se dnes vzpomínky ukrývají mezi zbytky základů starých domů a prorůstající košaté stromy.

- fotograf. Fotím všechno možné, vždy mě popadne nadšení pro něco úžasného, a když zjistím, že výsledek není takový, jak bych si přál, rád se vracím ke svým krajinkám a gotickým katedrálám, které nikam neutečou. První skutečný fotoaparát byl filmový Nikon F60, více jsem ale začal fotit až s příchodem digitální techniky. D70, D200 a D300 mi vydržely každý zhruba dva roky. Zvláštní místo u mně má D700, dříč, full frame, foťák, který splnil vše, co si člověk mohl přát. Vydržel mi osm let. Poslední dva roky fotím s D850. Vyzkoušel jsem také několik skel a mezi má nejoblíbenější patří těžkotonážní 24-70/2,8, fantastický 105/1,4 a lehoučký 300/4. Na architekturu i krajinu používám 16-35/4, který sice v testech neoslňuje, ale na cestách je skvělým pomocníkem.

- muzikant. Jo, bejvávalo. Housle, kontrabas,  kytara, těch prozpívaných večerů a rán... Ty večery mi opravdu chybí. Co chybí možná ještě víc je paměť. Texty se z hlavy vykouřily a z akordů zůstal ve třech prstech á maj. Ale pořád věřím na přátelství, čest a dobrodružství.

- tatínek. Mám doma úžasnou ženu, dva bezva kluky a krásnou holčičku. Vždycky, když se vydám někam do dálky, strašně mi chybí. Rád si užívám chvíle volnosti, ale nevydržím to dlouho a brzy přemýšlím, jak to udělat, aby příště mohli jet se mnou.

- motocyklista. Do svých 37 let jsem o motorce nechtěl ani slyšet. Ale pak se něco zlomilo a já objevil kouzlo toulání krajinou a díky motorce jsem vměstnal své touhy do toho množství volného času, který mám k dispozici. Řidičák jsem si dělal kvůli skútru, vzápětí jsem se svezl na staré Africe a od r. 2016 mám novou Afriku. Je to úžasný stroj, zatím mě nenechal ve štychu a dopřává mi pocit mládí a svobody, což je něco, co každý chlap po čtyřicítce alespoň občas potřebuje.

 

X

Right Click

No right click