Brník, Srdov, Oblík

V Plzni je mlha hustá tak, že by se dala krájet. Ošklivá, tmavá, depresivní. Mokrá a studená. Dívám se na předpověď počasí a mělo by být pěkně - čistá obloha bez mráčku, jen místy mlhy. Jenže skutečnost jsou mlhy a nízká oblačnost, která, už několik dní nemilosrdně přikrývá Plzeň, náš dům, zahradu, okolí. Ani paprsek, ani ráno, ani večer. A tak se rozhoduju, že pojedu za sluncem. Ale kam? Dlouhé chvíli koukám do mapy a přemýšlím, kde by to bylo nad mraky, kde by bylo vidět i víc, než jen mraky zeshora. Volba padá (nijak překvapivě) na Středohoří. Ještě chvíli se dívám do mapy a pak spokojeně zabručím: "Brník".

Zimní vechtr bez zimy

Jako každoročně, vyrazili jsme i letos oslavit porozeniny našich kamarádů na vechtr. Zásoby byly bohaté, pivo v soudku i v pixlách, k tomu nějaká slivovice, ořechovice, rumovice, zelenovice a minerálkovice. Účast byla hojná, roštěná od Evči zmizela hluboko v útrobách dřív než by švec řekl obuvník. Oheň vzplál, buřty byly očerněny a následně popraveny sevřením jícnu, Ondra domluvil dovoz kytary a trsátko se vyrobilo z rozlomené plastové nádobky. Něco se zabékalo a šlo se spát. V půl čtvrté se stráž míru rozhodla vypustit džina Tří sester a potulný reproduktor násobil radost páně Jirsona a Zahryda. Kolem páté ráno se do nepravidelných, leč výrazných výkřiků KRRLEEEŠ ozvalo Zahryho milostné vyznání mizejícímu rumu: "Já jsem tak šťastnej! Já jsem tak svobodnej, teď, fakt teď jsem svobodnej a úplně šťastnej! Já to tak miluju!" No, je krásné, když někdo své koníčky bere vážně.

Hebridy 2018

Cesta přes vodu, za vodu a často i pod vodou do nejvzdálenějších koutů Skotska. Cesta do divoké, krásné a liduprázdné krajiny Vnějších Hebrid a na St Kildu. Cesta za poznáním, že nejhezčí výhledy jsou nakonec stejně hlavně z vedlejších cest.

Prší. Prší solidně už druhou hodinu. Cítím, jak mi maličký čůrek stéká po vnitřní straně stehna a studí. Svírám řídítka jakoby v křeči a snažím se nepohnout ani o milimetr. Veškeré pohyby jsou maximálně plynulé, nebrzdím ani nepřidávám plyn, nesmím se pohnout. Ale je to marné. Druhý čůrek se dere po druhé noze a spojuje se s prvním v místech, kde se spojují mé nohy. V duchu proklínám evidentně promokavý nepromok, déšť, vítr, děravé rukavice, nefunkční gore-tex v botách a hlavně sebe.

X

Right Click

No right click