Vyrazili jsme na Sepusku nadýchat se čerstvého vzduchu a porozhlédnout se do dálky. Vzal jsem s sebou dalekosklo Z 100-400 a dvojkový telekonvertor, dokonce jsem nezapomněl doma stativ, a byl jsem rozhodnut, že vyzkouším, jak je to s tou často zpochybňovanou ostrostí.

Jako každoročně, vyrazili jsme i letos oslavit porozeniny našich kamarádů na vechtr. Zásoby byly bohaté, pivo v soudku i v pixlách, k tomu nějaká slivovice, ořechovice, rumovice, zelenovice a minerálkovice. Účast byla hojná, roštěná od Evči zmizela hluboko v útrobách dřív než by švec řekl obuvník. Oheň vzplál, buřty byly očerněny a následně popraveny sevřením jícnu, Ondra domluvil dovoz kytary a trsátko se vyrobilo z rozlomené plastové nádobky. Něco se zabékalo a šlo se spát. V půl čtvrté se stráž míru rozhodla vypustit džina Tří sester a potulný reproduktor násobil radost páně Jirsona a Zahryda. Kolem páté ráno se do nepravidelných, leč výrazných výkřiků KRRLEEEŠ ozvalo Zahryho milostné vyznání mizejícímu rumu: "Já jsem tak šťastnej! Já jsem tak svobodnej, teď, fakt teď jsem svobodnej a úplně šťastnej! Já to tak miluju!" No, je krásné, když někdo své koníčky bere vážně.